promiňte, že se řehtám vašemu utrpení, leč jinak nelze. nevím, zda je lepší etuda s kočkou, nebo sestrou. a ano, rehabilitace jsou zhusta k nezaplacení. mmch, neznáte nějakého Dana Podhradského takto pracovně zvaného Vyšehrad od vás z městečka? kdysi jsme se spolu opíjeli v rámci studia a při mém hlubokém filozofování zmiňoval se o Vandě, která prý "tady ještě chybí".

Nějak jste mi unikla! Super jako vždy. Zkusím si při dalším blogu sednout na jednu ruku, třeba pak budu taky vtipná. Jak říká klasik: Táhni a srůstej!

Já měl zlomenou nožku a také mě mučili. Nejlepší byla taková dřevěná polokoule, na kterou se stouplo kulatým dolů. Prý nácvik rovnováhy. Naštěstí měli ty drahé přístroje daleko. Jenže jsem si při letu málem zlomil tu druhou. Mohlo to však proběhnout najednou, Po dvou letech jsem si totiž tu druhou zlámal opravdu a zase byla polokoule.

Máte asi polokoule vepsané v Knize osudu. Smiřte se s tím, óóóóhmmmmm... :)))

Já bych tě i politovala, a také tak učiním - jen co se přestanu chechtat 

lepší se chcechtat, než mě litovat!

Buďte ráda, že se na Vás doktoři "sesypali". Také Vám to mohli jen oplácat sádrou a pak by jste rukou už nikdy nepohnula. Bohužel každé rozcvičení "postiženého údu bolí. A to násilné lámání sestřičkami je jedinou možností jak omezit důsledky srůstů a zvětšit hybnost. Také jsem byl překvapen, když se mě dostal do ruky účet z lázní a jen za tzv. procedury, které většinou spočívaly v dobrovolném samomučením na různých jednoduchých kladkách a mlýncích na mák (v poněkud větším provedení), bylo účtováno mé pojišťovně 72 tis. a to prosím před 10 lety. Od té doby jsem poněkud pokornější protože chápu, že to co jsem si předplatil ve zdravotním pojištění jsem jedinou operací utratil. A navíc po vyjmutí titanové destičky a šroubků jsem musel o "svůj" rozsah pohybu bojovat znovu a prakticky se bez pravidelného plavání neobejdu i dnes. Jsem ale šťastný, že vůbec plavat můžu. Po úrazu to tak nevypadalo. Takže přeji hodně vytrvalosti ve cvičení a optimismu. Já si po každé asistované rehabilitaci (a Vámi zmíněné mučírně) šel dát do kavárny kávu a zákusek abych se odměnil za prožitá muka, ale doma jsem zase pokračoval ve cvičení.

Děkuji za účast. já se vždycky odměňuju návštěvou knihovny. Doma se natáhnu a ruku cvičím vzpíráním tlustých románů :-)

Kdo nezažije nepochopí.